Je ráno. Pomalu se všichni více či méně těžce probouzí. Spánek v maličké kajutě je opravdu jen pro velice otrlé a klaustrofobií nezatížené jedince. Lezete do ní jako do hrobky, dostat se z ní není o nic lehčí,ale loď Vás nakonec v Marině docela pohodově ukolébá. Trošku horší je pocit, že Vám vše padá na hlavu ve chvíli kdy jde někdo nad Vámi, což je vlastně pokaždé kdy někdo potřebuje na palubu. Máte pocit že se svět musí zřítit, ale na druhou stranu Vám moc možností než usnout stejně nezbude, na stádo mastodontů si zvyknete raz dva. Snídaně šampiónů, vajíčka ala Viky a našeho kapitána se zmocňuje mírný třes.Po chvíli pochopíme, že vyplouváme.Marina v Sukošanu je tak nějak hodně využitá, centimetry se tu šetří, vyjíždět je prostě zážitek.stojíme velice blízko přístavní promenádě a mazácky si počkáme až odjede loď vedle nás. Srandičky, ahoj, vyjíždějí a náhle přestává být sranda. Motají se do muringů a přístavní promenáda je sakra nebezpečně blízko. Manévrovat není kam, pomáhá každý kdo ruce nohy má. Vyjet odsud není žádná sranda, dokážete zaměstnat i velice klidné zástupce charterové společnosti. Z poklidných, pohodových a rozhodně nespěchajícíh hochů se rázem stanou veverky skákající z lodě na loď, pobíhající po molu jako bodnutí včelkou. Evidentně mají svoje zkušenosti. Nakonec se vše zvládlo, žádná katastrofa se nekonala. 12 metrů lodi se zdá na pohled málo, ale vše je dost relativní. Ehm, asi budeme taky vyplouvat. Je třeba potrénovat, čeká nás přece pohodový týden klidného pojezdění, je to přece relax. Motor zavrčí, muring jde ven a vyplouváme. Ante už ví kterým směrem je moře a naprosto nezaměnitelně jej nacházíme. Jen malý problém, nevíme jak předpisy řeší přednost plachetnice a plovoucí kačenky . Než tento zapeklitý problém vyřešíme, kačenky roztahují křídla, podle se mění v racky a mizí pryč. Jsou to profíci, které ani my nerozhodíme. Proti větru, připravte se, táhni za to, pak zase za támhleto. „Dělej“, „Kurva co děláááš“, prostě řev ze zádi se line naprosto nepřetržitě. Holt pohodová vyjížďka. Máme spoustu důležitých dotazů, na které se nám dostává nějakých odpovědí. Se usmíváme, nedáme se přece vyděsit, jachtařská hantýrka je podobná rybářské, nedáme se zastrašit. Tu se lano mrška zamotá, tu neklouzne tam co má. Pomalu se loď začíná víceméně otáčet kam má. Blíží se čas registrace. Za 1000,- kč dostaneme číslo.Od teď jsme oficiálně Regata 3. Je čas studovat kudy se to to naše pohodové ježdění vlastně povede. Kapitán s navigátorem jde studovat trasu. „Tak kudy se to pojede?“ „Ále pohodička, na Vis, pak na Drevnik a tam se vyspíme, žádný stres“. Je čas jít na Open párty. Proslovy, zdravice, úprk ke stolům s pitivem. Naše posádka se ukázala jako jemně nepřipravená na start a kromě piva lahve červeného jsme neukořistili nic. Náhle jsem si uvědomili, že jsme v podstatě zvítězili předem. Naše loď se jmenuje Vis, takže první část etapy máme už úspěšně za sebou, žádný problém. Téma hovoru se neustále točilo kolem spinakru. Je to takový divný kus plachty který se tahá při slabém zadním větru. Kromě profíků to nikdo nezkusil, všichni se smějí, je to přece brnkačka. Z Visu naši zásobovači přinesli vlastní zásoby, popíjeli Mojito, tlachali o blbinách a náhle jsme zjistili že sedíme vlastně poslední a je čas odejít do hajan. Po malé procházce jsme se ponořili do našich kajut v očekávání zítřka, kdy začíná závod.

Předchozí: Momentky z cesty, příjezdu a první plavby
Další: Na Vis! - jak to viděl Keba

Názory