"Ano, ano!"
"Vážení přítelé už je to tady!"
"Držte si klobouky - vyplouváme!"
"Bude to jízda na kterou nezapomenete!"
Asi tak nějak by možná mohl vyřvávat rozhodčí Májové regaty, kdyby byl šóklařem u lochnesky, když do rádia ohlásil, že začala startovní procedůra. Motory utichají, vinšny vrčí, hlavní plachty letí vzhůru na stožár a jachty křižují ve snaze předčasně neprotnout pomyslnou startovní čáru, zaujmout co nejlepší startovní pozici a přitom všem se nesrazit s jinou jachtou. Pohled je to nesmírně zajímavý. Ante vede naši loď za zadním okraji startovního pole. Nechceme se zaplést do nějaké kolize, protože se startem nemáme žádné zkušenosti a těm pár metrům ztráty nepřikládáme vzhledem k délce etapy žádný význam. Chyba!
"Minuta do startu!", chrčí z podpalubí na 68 kanále rádio.
Na palubách nastává cvrkot, posádky vytahují geny, startovní pole se zahušťuje a je tu i první kolize, hezky čeleněm přímo na komoru druhé jachty. Naštěstí se nás to netýká.
"START!", ozve se z rádia a lodě vyplouvají proti větru v Zadarském kanálu k první otočné bóji. Tam doplouváme neohroženě jako poslední. Ty metry na startu opravdu chyběly. Dáme si alespoň, nikým neohrožováni, hezky těsný a ostrý obrat kolem žluté bóje. Tím se mění směr větru na zadní a plni odhodlání se chystáme na stíhací plavbu.
Je čas vytáhnout spinakr. Konečně posádka na vlastní oči uvidí to, o čem jsme tak dlouho mluvili. Na palubu vláčíme vak velikosti boxerského pytle. Následuje zápas s lany, kladkami, pněm, karabinami a dalšíma volovinama, které se nám naprosto cíleně snaží rozvinutí spinakru překazit svým zákežrým zamotáváním se, křížením a matením co je co.
Nezměrné úsilí posádky přináší výsledek. Vyčerpaní, ale s hrdostí sledujeme spinark. Sice není nafouknutý jak by měl být, ale už je na stožáru. Impozantní podívaná! Zbývá ho trochu poštelovat. Napínáme lana, natáčíme peň - už je nafouknutý! Snažíme se to ještě poštelovat dle příruček, které známe skoro nazpaměť, když tu náhle se ozývá rána a zvuk silně připomínající trhání dědečkových trenclí poté, co si děda trochu víc odfrknul, ale na opačném konci.
Roztrhli jsme spinakr!
Ante se po něm sápe, aby ho stáhnul zět na palubu, zatím co já se srovnávám loď. Během krátké doby je roztržený spinakr namačkán luknou do kajuty na přídi. Okamžik zděšení a překvapení, střídá okamžik zklamání. Na spinakr už nepoplujeme.
Jenže posádka Visu se nehodlá jen tak vzdát. Pravda startovní pole už docela poodplulo, ale etapa je dlouhá. Rozhazujeme plachty do motýla a stíhací plavba se mění ve snahu neztratit brázdu od ostatních lodí před námi. Ze zadní pozice pozorujeme, jak si ostatní posádky vedou. Někteří se spinakrem mají problémy po té, co je zaskočí silný boční vítr.
Nezadržitelně jako poslední se blížíme k prvnímu kontrolnímu bodu, kde čeká loď rozhodčích.
"Loď rozhodčích - loď rozhodčích - loď rozhodčích - regata 3 - regata 3 - regata 3 - prosíme potvrďte průjezd"
"Regata 3 - loď rozhodčích - potvrzujeme průjezd .... a přidejte! Přidejte!"
"Přidáváme, přidáváme co to jde...i s roztrženým spinakrem!"
Tato odpověď vyvolá na lodi rozhodčích bujaré veselí.
Chvilku usedám za mapový stolek a koukám do map. Určuji kurs na Vis a pak už jen společně s ostatními sleduji, jak se nám startovní pole pomaloučku, ale nezadržitelně vzdaluje. Ty natržený trencle opravdu chybí.


Vis je opravdu daleko. Teprve když je slunce těsně nad obzorem zahlédneme těsně nad horizontem v mlžném oparu siluetu ostrova a také první světla. Střídám Anteho u kormidla, aby si mohl na chvilku odpočinout a na palubě zůstáváme s Nexem a Terezkou. Vítr je poměrně stálý, kormidlování příjemné a tak pouštím za kormidlo Terezku i Nexe aby si to taky vyzkoušeli. Nex tam vydržel přes dvě hodiny, ale o kompasu, který se musí neustále sledovat a dorovnávat kurs se mu bude zdát asi ještě hodně dlouho. Nakonec si zvykl i na to, jak má točit kormidlem, aby mu střelka neustále neutíkala tu napravo tu nalevo. Vítr slábne, ale vlny jsou pořád a tak nás to pěkně kolíbe. Naše rovnovážné orgány dostávají zabrat. Co naopak neslábne je zima. Kecáme o všem možným a očima přitahujeme světla v dálce před námi. Vítr v jednu chvíli ustal skoro úplně. Ráhno vrže a mlátí se sem tam, gena sebou mrská a vždycky přitom vydá prásknutí, při kterém škubnou lana. Měsíc krásně osvětluje mořskou hladinu, skoro romantika. Bože jak by tady bylo krásně, kdyby tady nebyly ty pitomý vlny. Naštěstí to zase fouklo a po chvilce jsme zahlédli světla majáků. Vis už máme na dosah.
Loď rozhodčích už je netrpělivá a žádá abychom uvedli svoji polohu. Z jejich odpovědi je cítit úleva, že kotvit u Visu už dlouho nebudou.
Majáků je několik, teď který je který....dva záblesky...8 vteřin pauza...dva záblesky...pauza...to by mohl být on, támhle bliká jeden záblesk deset vteřin pauza. Počítáme záblesky a dohadujeme se, který je ten správný. Kapitán už je na palubě a střídá mě, abych se mohl věnovat navigaci. V majácích už máme jasno a už vidíme i stožárové světlo lodě rozhodčích. Změna kursu, obrat...ještě kousek...
"Loď rozhodčích - loď rozhodčích - regata 3 - regata 3 - regata 3 - žádáme o potvrzení průjezdu cílem první etapy!"
"Regata 3 - regata 3 - regata 3 - loď rozhodčích - potvrzujeme proplutí cílem v 1:30! - šťastnou plavbu"
Po 18 hodinách a 57 minutách bez dojetí a slz a přesto šťastni, obracíme loď směrem na Derevik Veli. Noc je ještě mladá a vítr příznivý. Začíná stíhací plavba číslo dvě...



Několik postřehů z první etapy

- na palubě se vždy najde alespoň jedna věc, která se Vám snaží podrazit nohy
- bordel v podpalubí je zcela přirozený a šíří se jak plíseň
- křičet by měl jen kapitán, ostatní členové jen v ohrožení života a hrůzou
- po západu slunce si sundejte sluneční brýle, otevřou se před Vámi zcela nové obzory
- to světlo před Vámi je ve skutečnosti podstatně dál, než si dovedete představit
- pokud se světlo nepřibližuje zkontrolujte zda fouká (to je ovšem tak jediné co můžete udělat)
- zima je všudypřítomná

Předchozí: den před startem
Další: od visu

Názory