Neznám nenáviděnější větu než „Vstávej“. V kombinaci s tím, že jste si právě lehl je ještě daleko horší. Ve 14:00 se vážně startuje, spali jsme necelé 3 hodiny. Navíc jsme vyvázáni jako první loď z kraje, takže se musíme odvázat první. Život je někdy vážně pes. O největší pozdvižení se postarala Regata 8 (Rosťa). V naprostém poklidu vplouvá do zátoky v době kdy už se všichni připravují na start. Na otázku kde se zdrželi naprosto v klidu odvětí. „Jsme se zastavili na oběd, přece se neuštveme“. Jeho přístup má rozhodně něco do sebe.Nikdo o nich neměl cca 28 hodin žádné informace. Na výtku, že po celou dobu nereagují na vysílačku kontrují, že nikdo neodpovídá jim. Jejich překvapení, že všichni hned po startu přeladili na 72 kanál bylo nefalšované. Oni celou dobu zůstali na 68. Alespoň se nestresují.
Motory zasmrdí a pomalu vyplouváme ven. Točíme se sem a tam, žádný spěch. Ááách, ještě minimálně půl hodiny jsme mohli spát. Chiméra bójí vymezuje startovní čáru, z vysílačky se ozývá, že za chvíli bude vyhlášena startovní procedura. Jsme v klidu, máme spoustu času. Náhle se z vysílačky ozve „Minuta do startu“. Nechápavě jsme se po sobě podívali, vyskočili k lanům. Na okolních lodích také začal šrumec. Museli jsme přeslechnout několik hlášení. Ante nás jako ostřílený kapitán uklidnil „Klídek, to byla jen minuta do startovní procedury, blbě to řekli“. A taky že jo. Následoval pokyn „5 minut do startu, vypnout motory“. Napětí by se dalo krájet, poučeni z prvního startu se dereme dopředu, každý metr se počítá. Trajekt místního MHD byl však jiného názoru, start je rychle zrušen a každý se mu klidí z cesty. A hurá, znovu 5 minut. Start je docela úzký, musíme udělat ještě jedno Re a je tu mrška start. Mno, tak to nám pro změnu opět nevyšlo. Poslední sice nejsme, ale první start by nám vyšel o poznání lépe. Podle Meteo nás dnes čekají velké vlny a docela slušný vítr, cíl etapy se může změnit. Keba jako navigátor rozhodl, že si nastoupáme dál na volné moře, nebudeme se trápit u pobřeží i když nám závodní komise doporučuje se před větrem a vlnama chránit pobřežím. Vlny stojí za to začíná to s náma házet,ale stále si udržujeme velice slušnou rychlost a vypadá to že taktika to není špatná. Kdo může mizí do podpalubí a jde spát. Míle nám mizí pod kýlem, houpá to, ale pohoda. Svítíčko sluní, foučíček větří, prostě pohoda narušená občasným Re. Jak to Ante s Kebou zvládají za kormidlem je nám záhadou, to je mimo lidské možnosti. Občas se kolem v dáli mihne nějaká ta plachta. Náhle nám zachrčí rádio. Jednou, dvakrát, Italové jsou také zticha, svatý klid. Kontrola stavu baterií ukáže, že je čas nabíjet. Zvláštní, bublali jsme v přístavu. Alternátor na Visu asi není v té nejlepší kondici. „Závodní komise, závodní komise, závodní komise. Regata 3. Regata 3, Regata 3, žádáme o povolení spuštění motoru z důvodu dobytí baterií.“ „Regata 3, Regata 3, Regata 3, Závodní komise, Závodní komise, Závodní komise, povolujeme spuštění motoru.“ A tak jsme začali smrdět. Po chvíli se z rádia ozve, že pro velký vítr je etapa zkrácena, cíl je v zátoce na ostrově Tia.. CHRRRR. Díváme se po sobě dost vyděšeně. Panebože to nás teď poženou do Číny? Keba se zanoří k mapovému stolku a za chvilku se vynoří s vítězoslavným úsměvem. Do Číny nepojedeme, našel na mapě ostrov Tijatu a zátoku taky. Změníme kurs, připravte se na Re. Je tu západ slunce. Dívat se na něj na pláži je romantika,ale začátkem května na moři to znamená, že přijde vlezlá zima. Romantika Vás v tu chvíli fakt nebere. Vítr nabírá na síle, Meteo nelhalo, lodí to hází řádně. Po nějaké době se už prostě jen klepete zimou. Viky náhle vykřikla „Jesenky“. Rázem jsme je dolovali z podpalubí. Musí to být šílený pohled na bandu utahaných lidí sajících Jesenky s pocitem který vám sebelepší gurmánská restaurace nenabídne. Ve chvíli kdy to již bylo k nevydržení a zdálo se, že se Neptun mírně unavil se Tereza hrdinně rozhodne, že zoufalé situace si žádají zoufalá řešení. „Jdu uvařit čaj“. Mizí v podpalubí doprovázená naší nehynoucí vděčností. Neptun si však jen vybral slabou chvilku. Jeden poryv větru, druhý poryv větru, Vis to rve ze všech sil, nedá se to udržet. Propadli jsme se na obzvlášť velké vlně. Ze zdola se ozvala rána, plachetnice se mírně uklidnila. Keba mizí dole a je chvíli ticho. Všichni čekají co se stalo. Terezka se uhodila o skřínku a naše Re ji poslalo přes celou kajutu. Ležela tam s ošklivou ránou na hlavě. Keba se jí snažil pomoci. Terezka jen hrdinně hlesla „Nejdřív čaj“. Prostě nás za cenu obětí a cezení vlastní krve zachránila před smrtí. Nekompromisně jsme ji poslali spát i přes její protesty, že nás v tom nemůže nechat samotné. Vplouváme mezi ostrovy. Konečně jsme trochu chráněni, vlny jsou menší, možná jsme si prostě už zvykli. Vidíme poziční světla ostatních lodí. Jsou před i za námi. Keba se opět zabydluje u mapového stolku. Vydává komuniké. „Ante, jsou dvě možnosti. Buď pojedeme jako oni a nebo zkusíme něco jiného. Buď nám to vyjde,ale i když ne, alespoň to bude zajímavé“. Poučen Kebovou výhružkou týkající se jeho navigačních schopností Ante prohlásil „Pojedeme kudy řekneš, ty jseš navigátor“. A tak jsme to vzali zajímavější cestou. Je to zvláštní pocit navigovat v naprosté tmě a hledat vjezd do průlivu který nemá ani půl míle. Na palubě bylo ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík, snad i vlny šuměly nějak potichu. Je to dobré, to vyjde, sakra, nevyšlo to musíme znova. Škoda. Opět obrat navíc kterým jsme ztratili víc než získali. Na druhou stranu kdo neriskuje sice nic neztratí,ale také nemá šanci nic získat. Projíždíme průlivem a ocitáme se přímo před zátokou kterou hledáme. Mírně jsme ztratili,ale to je prostě závod. Nastoupáme si a otáčíme do cíle. Kousek před námi pluje další loď z naší regaty. Podmínky jsou ideální, jedeme přes 9,5 kn a kapitán vydává rozkaz k připravení háků, lan a obsazení lodě soupeře. Tento rozkaz z nás vydoloval poslední zbytky sil, dokonce jsme šli na bok a přes bort vyvažovali abychom získali každý závan rychlosti. Bohužel nás zpozorovali, byla to loď otevřené třídy, vyběhli ven a při děsivém pohledu jak se na ně řítíme vytrimovali plachty a těch pár metrů co nám zbylo jsme prostě už nedali. Žádné plenění, drancování a znásilňování se tudíž nekonalo. Je kolem půlnoci a jsme v cíly. Zjišťujeme že ve vzdálenosti cca 2 mil je marína. Sice je popisována jako špatná a drahá, vše je však lepší než kotvení na kotvě. Vidina sprchy a elektřiny pro naše vybité akumulátory nás žene vpřed. Marínu jsme našli, elektriku taky, záchody a sprcha však byla nedobytně zamčená. Mírná debata s Regatou 14 (mám pocit, že právě je jsme dojížděli a netušili jak strašnému osudu unikli), připojení baterií, čínské nudle pro otrlé a trefit dveře do kajuty, protože dalším krokem už dozajista spíte.

Předchozí: od visu
Další: Kolem Kornati cesta dlouhá

Názory